Léta po Jasper Cupu
(Stanislav Dlouhý)

   Rok 1995 se však pro náš klub stal i  rokem slavnostním, neboť se nesl v duchu oslav 70. let organisovaného lyžování v Lomnici nad Popelkou a právě samotné výsledky našich závodníků ze sezóny 94-95 byly prvním hezkým dárkem k  těmto oslavám, a každá další akce či společenská událost byla s tímto výročím spojena.
   V předvečer Velké ceny města Lomnice byla v městském muzeu slavnostně otevřena rozsáhlá výstava „ 70 let lyžování v Lomnici nad Popelkou``, která dokumentovala na stovkách fotografií bohatou spo

Z vernisáže výstavy k 70-ti letům lyžování v Lomnici n. Pop. zleva: ředitel muzea Jan Drahoňovský, Stanislav Dlouhý a Ing. Miroslav Šmiraus - tehdejší starosta města

rtovní, společenskou i pracovní činnost několika generací lomnického lyžování. Na této výstavě samozřejmě nemohly chybět ani významné sportovní trofeje našich bývalých, současných, či teprve začínajících závodníků. Samotná výstava měla i velký ohlas u veřejnosti a byla jednou z nejúspěšnějších výstav pořádaných v městském muzeu v posledních letech. Zhlédlo ji téměř 2500 návštěvníků. V duchu oslav se nesl i 5. ročník „ Jasper cupu``, který byl poprvé v historii zařazen mezinárodní lyžařskou federací FIS do seriálu „ Letního světového poháru`` v severské kombinaci. Tato významná událost byla pro nás lyžaře určitým završením snažení řady funkcionářů všech generací, kteří v lyžařském klubu po 70 let pracovali. Účast 13 států, dvou olympijských vítězů a dvou mistrů světa, vynikající výsledky všech aktérů této vrcholné události i nádherná divácká atmosféra, kterou vytvořili zúčastněným, lomničtí diváci, byla tou nejlepší odměnou všem, kteří lomnické lyžování budovali a budují. Škoda, že právě tímto ročníkem se historie „Jasper cupu`` uzavřela, neboť právě lomnický můstek se již i pro kombiňáky stal můstkem malým a hlavně zastaralým. Škoda, dvakrát škoda, byla to akce na kterou byl hrdý nejen každý lomnický lyžař, ale i téměř každý lomnický občan.
   Vyvrcholením oslav se potom stal 7. říjen. To byl den, na který bylo naplánováno slavnostní zasedání klubu a setkání generací lomnického lyžování. Již dopoledne se řada bývalých závodníků zúčastnila uctění památky a položení kytiček na lomnickém hřbitově k hrobům těch, kteří lomnické lyžování zakládali i těch, kteří se řadu

Společná fotografie účastníků setkání generací lomnických lyžařů z roku 1995.

let podíleli na činnosti a rozvoji tohoto krásného sportu a oslav 70 výročí se již nedočkali. V odpoledních hodinách se potom do lyžařského areálu začali sjíždět bývalí závodníci či funkcionáři na setkání generací a tak jsme mohli opět, po deseti letech, v Lomnici přivítat ty, kteří jsou již dávno mimo Lomnici, ale vždy se rádi vracejí na známá místa svého mládí, ale také na místa svých někdy i drobných sportovních úspěchů. Na setkání přijelo na 60 bývalých závodníků a funkcionářů a tak z té dlouhé řady jmen budu jmenovat alespoň některé: Dr. Ivo Matoušek, Josef Šalda, Zdeněk Macháček, František Svoboda, Josef Paska, Zdena Podlipná, Petr Kuhn, Zdeněk Ševčík, Mirek Sekot, Josef Holub, Karel Kodejška, Karel Vágenknecht, František Máka a samozřejmě, že řada dalších a dalších.V podvečer bylo v městském kině slavnostní zasedání, které bylo spojeno  s odměněním nejúspěšnějších závodníků, trenérů a funkcionářů. Závěr oslav  potom vyvrcholil společenským večerem v kulturním domě v Nové Vsi nad Popelkou. Tím také byla učiněna  krásná, pomyslná tečka nejen za oslavami 70 let organisovaného lyžování, ale i  za celým úspěšným rokem1995.
   Posledních pět let, které tvoří závěr 20 století, je pro lomnické lyžování obdobím další tvořivé práce. Ještě v roce 1995 se zahajuje modernizace žákovských skokanských můstků. Mění se profil doskočiště a kompletně se překládá umělá hmota na můstku K 43. O dva roky později se sami závodníci a trenéři, spolu s rodiči pouštějí do výstavby nových můstků K 6 a K 13, které se rovněž pokrývají umělou hmotou a na ten větší je namontována i první česká novinka „ nerezová nájezdová stopa``. Začíná se zpracovávat studie rekonstrukce můstku K 70 tak, aby mohla být uchována alespoň nějaká šance na navrácení letních SP zpět do Lomnice. Prozatím však vše ztroskotává na financích, neboť rekonstrukce a položení nové finské umělé hmoty by si vyžádalo minimálně 20 milionů korun. A tak aby se dalo i nadále trénovat a pořádat alespoň VC Lomnice překládá se v letech 98-99 přechodový oblouk a mění se keramika na nájezdu. Na konci roku 1999 a počátkem roku 2000 se zahajuje postupná modernizace ubytovacích chat, na kterých 23 roků provozu již zanechalo patrné stopy.
   Na poli sportu se klub snaží udržet nastoupený trend vzrůstající výkonnosti ve všech disciplínách. I z tohoto důvodu se také na sklonku roku 1995 zvažuje posílení trenérského postu u skoku a kombinace a tak přichází do Lomnice nad Popelkou do funkce trenéra skokanské přípravky Zdeněk Remsa,  který zakončil své úspěšné dlouholeté působení ve Slovinsku. Do klubu tak přichází osobnost, která je v českém a kdysi československém l

Skokanské družstvo devadesátých let vedené Jardou Šimkem a Zdeňkem Hnykem..

yžování pojem. Klub si tak slibuje od spojení ohromných zkušeností a přehledu Zdeňka Remsy a  elánu i osobní obětavosti Jardy Šimka další posun nejen ve výkonnosti, ale i v rozšíření postupně se vytrácející skokanské základny klubu. Zdeněk Remsa začíná s výchovou nové skokanské  generace LSK Lomnice. Během jednoho roku najednou schází skokanské lyže a tak Remsa přemlouvá Pepu Císaře a společně začínají z dlouhých lyží, které jsou již nepotřebné dělat krátké dětské skokačky. Začíná pravidelně navštěvovat  lomnické mateřské školky, kde vyučuje lyžování a následně si vybírá talenty. Jasně a názorně ukazuje všem, jakou cestou se musí v budoucnu ubírat skokanský sport v České republice, jestli chceme navázat na tradice Rašků, Kodejšků a Ploců. Ale nejen mravenčí práce Remsy s těmi nejmenšími nese své ovoce, ale i velmi dobrá práce Jardy Šimka se silným družstvem dorostenců kde se postupně začínají prosazovat vedle Jana Matury také Jakub Štěpán, Zdeněk Máka, Patrik Chlum, Petr Hlubuček, Martin Břečka, Jakub Štrojsa či Jarda Salyga. a do doby tragického úmrtí i Láďa John. Družstvu v té době však jasně vévodí Honza Matura. V roce 1997 na MSJ v Calgery má vynikající skokanskou formu a proto odjíždí z Calgery přímo do dějiště MS do norského Trondhaimu. A právě díky svým skokanským výkonům pomáhá družstvu kombinace k získání 4. místa, což je nejlepší umístění na MS v historii české i československé  severské kombinace. Startuje i v obou závodech skokanů a je z našich vždy nejlepší. Tento raketový nástup jej hnedle pro  příští sezónu zařazuje do representačního družstva i do pozice horkého kandidáta pro družstvo kombinace na ZOH v Naganu.
   Samotný začátek roku 1998 je ve znamení historické účasti našich odchovanců na MSJ ve Svatém Mořici, kde startují: Jan Matura, Petr Šmejc, Lukáš Heřmanský a Pav

Remsa Boys 2

el Štejfa, kterým v závodě družstev ve skoku na lyžích schází k zisku medaile pouhých 9 bodů. Po MSJ následuje nominace na ZOH  a pro nás je potěšitelné, že po Josefu Císařovi, Karlu Kodejškovi, Ivo Felixovi a Františku Mákovi máme další své členy a odchovance na OH - Jana Maturu  a Petra Šmejce, kteří se také o rok později účastní i MS v rakouském Ramsau.. Ale i na domácích kolbištích se našim závodníkům daří a tak nejen Jan Matura, ale také Zdeněk Máka, Petr Hlubuček či Martin Podzimek přivážejí z MČR zlaté medaile.  Postupně se začínají prosazovat i členové běžeckého družstva, kde především předvádí výborné výsledky Roman Matějka, který se také jako první lomňičák v historii  zařazuje i do seniorské běžecké representace ČR. Opět po létech mají  lomničtí běžci vedle Romana Matějky i další běžeckou naději, kterou je Jarda Soukup, což dokazuje ziskem mistrovského titulu. Práce s mládeží se v klubu opravdu daří a abychom mohli nasazenou laťku posunout ještě výše zahajujeme v roce 1998 jednání s místní Základní školou a sportovními oddíly FC a HC Lomnice o vytvoření „Sportovních tříd``. Jednání jsou úspěšná a první sportovní třída na lomnické ZŠ je od 1.září skutečností. O rok později dostáváme také od SLČR a MŠMT oficiální požehnání i finanční podporu k této činnosti.
   Rok 1998 je však také rokem velmi špatné zimy. Řadu závodů, které máme pořádat, musíme pro špatné sněhové podmínky odvolat. Podobně na tom jsou i pořadatelé  v dalších místech republiky. Sněhu je poskrovnu, závodů málo. Snad to je i schválnost „Svatého Petra``, právě v čase kdy nám je SLČR poprvé v historii lomnického lyžování přiděleno uspořádání i významného běžeckého  závodu  a to MČR v běhu na lyžích žactva. Byla to pro nás i tak trochu hozená rukavice, neboť klub chtěl dokázat, že umí dobře uspořádat i závody v běhu na lyžích, nejen ve skoku a kombinaci. Na standartních tratích v areálu „ V Popelkách`` je však týden před závody pouhých 15 cm sněhu. Příprava mistrovství  začíná za velkého úsilí funkcionářů, závodníků, rodičů, ale i dalších dobrovolníků a na sklonku týdne je připravena trať v délce 2 km. To však postačí tak na regulérní odjetí pouze jednoho závodu a proto soutěžní výbor rozhoduje, že se první závod, který se běží volně pojede na Benecku a druhý klasicky se potom odjede na naházeném chodníčku v areálu „V Popelkách``. Jak vymyšleno, tak i uskutečněno. Mistrovství tak mohlo proběhnout  v plném rozsahu ke spokojenosti všech účastníků, kteří na závěr konstatovali, že to byl v tak špatné zimě malý zázrak.
   A tato velmi špatná zima také připravila klub i o značnou část finančních prostředků, neboť se ani na jednu provozní hodinu nepodařilo spustit lyžařský vlek na Táboře, který nám byl v roce 1997 převeden za majetku TJ Lomnice nad Popelkou.
   A ještě jedna zajímavost by se měla uchovat pro generace budoucí. Lyžaři se doslechli, že městské zastupitelstvo stojí před rozhodnutím: zda provést, či neprovést, a to doslovně likvidaci městského kina a budovu prodat na účely podnikání. Proto se urychleně sešlo vedení lyžařského klubu a rozhodlo se, že „Když se dokážeme dobře postarat o kulturu těla, proč bychom se nedokázali v některých případech také dobře postarat i o kulturu ducha``. A tak jsme městské kino převzali do pronájmu a dokázali lomnické radnici, že zlikvidovat v Lomnici nad Popelkou kino, by bylo rozhodnutí krátkozraké a unáhlené.
   S koncem tisíciletí pomalu z klubu odchází do Dukly Liberec další úspěšná generace. Zdeněk Hnyk, Petr Šmejc, Jakub Štěpán, Lukáš Heřmanský, Pavel Štejfa, Patrik Chlum, Martin Břečka  či Jarda Salyga. Naposledy z úspěšného dorosteneckého družstva odchází i Zdeněk Máka s Jakubem Vaňoučkem a na základní vojenskou službu se do Dukly Liberec vydává i Jan Matura. Do Dukly také po osmiletém trenérském působení v klubu

Běžecké družstvo na tradičním soustředění v Sedmihorkách.

odchází Jarda Šimek V representaci končí i jeden z nejlepších kombiňáků devadesátých let Fratišek Máka. a překvapivě s lyžováním končí i Roman Matějka a úspěšný běžecký mistr ČR Jaroslav Soukup přesedlává na  biatlon. Ale takový už je pravidelný koloběh sportovního života v klubu. Jedni odcházejí a další, noví mládí se derou vpřed. Ze skokanské líhně Zdeňka Remsy, kterému s těmi nejmenšími pomáhají Petr Berger, Slávek Bíža, se začínají prosazovat Roman Koudelka, Jakub Slavík, David Hák, David Strnad, Michal Vlášek či Tomáš Matura. S odchodem Jardy Šimka nastává problém, kým jej nahradit, neboť laťka výkonnosti, kterou nasadil je hodně vysoká. Jednu sezónu se u družstva kombiňáků střídají Radek Láska, Pavel Mikule a Zdeněk Hnyk, ale vedení klubu jasně cítí, že to není to pravé, neboť nikdo z nich to nemůže dělat na plný pracovní úvazek. Vše se nakonec daří vyřešit před sezónou 1999/2000, kdy do trenérské funkce, jako profesionál přichází Tomáš Portyk.
   I v běžeckých družstvech dochází k výměně generací a nastupuje mládí. Vždyť klub má v roce 2000 na MČR v běžeckých disciplínách zastoupení v podobě pěti dorostenců a deseti žáků. Úspěch kterým se běžecký úsek klubu prozatím nikdy nemohl pochlubit dokumentují vynikající výsledky Petra Vedrala, Radky Votočkové, Kateřiny Šádkové či Ady Mikulové, ale především Anety Pražákové, která ziskem dvou stříbrných medailí úspěšně navazuje na Romana Matějku, Petru Palicovou i Jardu Soukupa. A jelikož i družstvo běhu na lyžích by si zasloužilo, aby u družstva působil profesionální trenér je od poloviny roku 2000 do této funkce přijat Tomáš Bergr.
   Klub má v sezóně 1999/2000 v soutěžích  90 závodníků a skvělou perspektivu pro roky příští a tak si opět při oslavě 75 let lyžování v Lomnici nad Popelkou budeme moci říci, že jednou někdo řekl nebo napsal: ``Všechno je v lidech, v lidech kteří vědí co chtějí, pro které je práce pro dobrou věc více než jejich vlastní koníček``. Takoví byli, jsou a věřím že  budou, lomničtí lyžaři i v budoucnu.